Václav Tichý

Po vychození obecné, měšťanské a živnostenské školy pokračovací se vyučil soustružníkem dřeva. Po roční praxi začal pracovat jako pomocný dělník u vysokých pecí Pražské železářské společnosti na Kladně (později Huť Poldi Kladno). V roce 1912 změnil zaměstnání a nastoupil u Buštěhradské dráhy, kde pracoval jako dělník na stavbě a poté jako skladník. Posléze si doplnil kvalifikaci, složil úřednické zkoušky a byl přeložen do komerční služby v nákladní pokladně, kde pracoval jako úředník až do roku 1925. Již od mládí se politicky angažoval v národněsocialistické straně, nejprve jako člen a funkcionář její mládežnické organizace, posléze jako delegát kladenského obvodu v ústředním zastupitelstvu ČSNS. V rámci strany působil také jako placený funkcionář. Do roku 1927 byl obvodním tajemníkem v Hořicích v Podkrkonoší a k 1. 1. 1928 došlo k jeho jmenování tajemníkem pro V. župu v Ústí nad Labem, kde působil do října 1938. Za nacistické okupace byl tajemníkem Národního souručenství (NS) v Lounech a posléze v krajském sekretariátě Velké Prahy. V posledních dvou válečných letech působil jako úředník NS v Jílovém u Prahy. Po osvobození pokračoval ve svých politických aktivitách v národněsocialistické straně – stal se funkcionářem ústředního sekretariátu, do jehož gesce spadala problematika osidlovaného pohraničí. V červnu 1945 změnil působiště a nastoupil jako národní správce bytových družstev „Vlastní krb“ v Ústí nad Labem. Posléze byl zvolen do nejvyšších stranických orgánů ČSNS jako krajský důvěrník v Ústí nad Labem a člen ústředního výkonného výboru. Taktéž zasedl za národní socialisty jako poslanec v Prozatímním i Ústavodárném Národním shromáždění. Kromě výše zmíněných aktivit byl členem či funkcionářem řady kulturních či profesních spolků – např. člen výboru Československé červeného kříže, předseda divadelního spolku „Havlíček“ v Ústí nad Labem, člen okresní rada družstev, předseda místní osvětové komise a referent Okresního osvětového sboru tamtéž. Po únorovém komunistickém státním převratu v roce 1948 byl akčním výborem zbaven národní správy bytových družstev a opustil také poslaneckou lavici. V listopadu téhož roku nastoupil zaměstnání u Československých stavebních závodů v Ústí nad Labem. Dne 10. 11. 1949 byl zatčen Státní bezpečností (StB) a později obviněn z obstarávání špionážních zpráv z Ústeckého kraje Antonii Kleinerové.

Ve dnech 18.−22. 7. stanul jako obžalovaný před senátem Státního soudu Praha v pětadvaceti členné skupině osob souhrnně pojmenovaných jako „Václav Tichý a spol.“ Byl odsouzen k 23 letům odnětí svobody. Na svobodu byl podmínečně propuštěn v květnu 1960 na základě amnestie prezidenta republiky.

Archiv bezpečnostních složek - sb. Správy vyšetřování StB – vyšetřovací spisy (V), arch. č. V-6301 MV.

Archiv Poslanecké sněmovny - f. Poslanci a senátoři Národního a Federálního shromáždění, inv. j. 2759.