Karel Trudák

Vystudoval reálné gymnázium v Brně a poté absolvoval Právnickou fakultu Masarykovy Univerzity. Dne 10. 3. 1932 byl přijat jako právní praktikant do soudcovské služby s místem výkonu u Okresního soudu v Blansku, kde byl o dva měsíce později jmenován auskultantem. Dne 20. 5. 1935 složil závěrečnou soudcovskou zkoušku a v srpnu téhož roku byl přidělen jako soudce k Okresnímu soudu v Blansku, kde působil necelé dva roky. V dubnu 1937 došlo k jeho přemístění k Okresnímu soudu v Kojetíně, kde působil také po celé období nacistické okupace. Dle jeho kádrových materiálů proti němu bylo z blíže nespecifikovaných důvodů vedeno v roce 1941 kárné řízení, které bylo později zastaveno. Taktéž došlo v říjnu 1941 k jeho zatčení gestapem, po dvouměsíční vazbě byl propuštěn na svobodu. V červnu 1942 nesložil předepsanou zkoušku z němčiny, což mělo za následek pozastavení jeho služebního postupu i zvýšení platu. Po osvobození vstoupil v roce 1945 do Komunistické strany Československa (KSČ) a poté byl k 1. 10. 1946 jmenován přednostou kojetínského okresního soudu. V této funkci působil až do komunistického únorového státního převratu v roce 1948. Dne 9. 3. 1948 přidělen k Zemskému soudu v Brně, kam nastoupil počátkem dubna téhož roku. S účinností od 24. 10. 1948 byl jmenován prezidentem republiky soudcem z povolání u nově zřízeného Státního soudu Praha – oddělení Brno. Krátce nato byl k 12. 1. 1949 pověřen vedením Krajského soudu v Jihlavě. Dne 5. 2. 1950 byl přeložen k Nejvyššímu soudu v Praze s umístěním u Státního soudu Praha. Ve dnech 31. 5. až 8. 6. 1950 figuroval jako předseda senátu v politickém monstrprocesu označovaném oficiální propagandou jako „Proces s vedením záškodnického spiknutí proti republice se skupinou Dr. Milady Horákové a spol.“ Poté byl předsedou senátu také ve dvou tzv. navazujících procesech − „František Rozsypal a spol.“ a „Jan Děd a spol.“ (později také v dalších procesech souvisejících např. s kauzou kolem Rudolfa Slánského). Jenom ve zmíněných „soudních přelíčeních“ vynesl nad více jak dvěma destíkami obžalovaných kromě mnohaletých vysokých trestů také jedno doživotí a čtyři rozsudky smrti, včetně JUDr. Milady Horákové.

Dne 1. 3. 1951 došlo k jeho jmenování náměstkem předsedy Nejvyššího soudu, na což navazovalo „vyšší politické školení“ v Kamenickém Šenově, jehož se zúčastnil v dubnu téhož roku. Funkce náměstka byl zproštěn z důvodu reorganizace k 1. 1. 1953, později byl pověřen agendou pro „zevšeobecňování soudní praxe a legislativy“ v rámci trestního kolegia Nejvyššího soudu. Vedle své soudcovské praxe působil ve zkušebních komisích Katedry trestního práva Právnické fakulty Univerzity Karlovy a také byl členem Obvodního národního výboru Praha 2 a lektorem večerní školy Okresního výboru KSČ Praha 14. V září 1959 mu byla diagnostikována závažná choroba a byl poslán do invalidního důchodu. Zemřel v říjnu 1960 − na jeho parte stálo „Odešel čestný člověk, který měl rád život“.

Národní archiv - f. Ministerstvo spravedlnosti ČSR, Praha (MSprav) – osobní spis Karla Trudáka; f. Nejvyšší soud Praha (NS Praha) – osobní spis Karla Trudáka.