Karel Vágner

Po vychození obecné školy v Nuslích a absolvování čtyř tříd reálky a dvou tříd obchodní akademie v Praze II., pracoval od roku 1925 jako úředník u několika firem. V roce 1933 se osamostatnil a otevřel si v Praze obchod s textilním zbožím, který vlastnil až do období po komunistickém únorovém státním převratu v roce 1948. Po osvobození od nacistické okupace v roce 1945 se začal politicky angažovat a vstoupil do Československé strany národně socialistické (ČSNS), jejímž členem byl od června 1945 do února 1948, přičemž v letech 1946−1947 zastával ve straně nejprve funkci pokladníka živnostensko-obchodnického odboru, posléze vedoucího sekce obchodu. Z veřejných funkcí dále působil od poloviny roku 1945 jako člen předsednictva Hospodářské skupiny maloobchodu a Ústředního svazu obchodu. V březnu 1949 byl kvůli změně politických poměrů nucen zanechat své živnosti a vstoupil do hlemýžďářského družstva v Praze, načež se přestěhoval do českobudějovického kraje, kde pracoval po dobu necelého půl roku jako správce krajské hlemýžďářské stanice. Počátkem listopadu 1949 odešel zpět do Prahy a nastoupil zaměstnání účetního u národního podniku Mototechna. Dne 1. 12. 1949 byl zatčen Státní bezpečností a později obviněn z toho, že přechovával finanční hotovost určenou na „protistátní činnost“ a ve spojení s Františkem Přeučilem se stal členem ilegální skupiny „Hospodářské rady“.

Dne 21. 7. 1950 byl odsouzen Státním soudem Praha ve třinácti členné skupině osob souhrnně pojmenované jako „Josef Čupera a spol.“ pro velezradu ke 13 letům odnětí svobody. Trest si odpykával v tzv. nápravně pracovních táborech na Příbramsku. Na svobodu byl propuštěn v důsledku amnestie prezidenta republiky v květnu 1960. V rámci rehabilitačních řízení koncem 60. let byl vyslýchán stran činnosti, pro kterou byl odsouzen počátkem 50. let. Přiznal někdejší kontakty se svým známým a spolustraníkem Františkem Přeučilem, které však byly přátelského rázu a neměly charakter „ilegálních schůzek“. Taktéž potvrdil přechovávání finančních prostředků, které nebyly určeny pro „protistátní“ činnost, ale k podpoře členů ČSNS, kteří se vlivem poúnorových událostí ocitli v existenční krizi.

Archiv bezpečnostních složek - sb. Správa vyšetřování StB – vyšetřovací spisy (sb. V), a. č. V-6301 MV, sv. 27.

Národní archiv - sb. Správa Sboru nápravné výchovy (SSNV), vězeňský spis Karla Vágnera.

KAPLAN, Karel: Druhý proces Milada Horáková a spol. – rehabilitační řízení 1968–1990. Praha: Karolinum, 2008, s. 323–325.