Menu

Bohumil Vančura

Evangelický teolog, publicista, překladatel, Velmistr svobodozednářských lóží v Československu.

Účast v procesech

1954, Bohumil Vančura a spol.  |  Role: obžalovaný  |  odsouzen

Životopis

Pocházel z rodiny pozdějšího biskupa Jednoty bratrské Václava Vančury. Po maturitě na střední škole v Mladé Boleslavi absolvoval bohoslovecká studia v Německu. V roce 1912 byl ustanoven kazatelem Jednoty bratrské v Turnově a po vzniku samostatného Československa (ČSR) působil v letech 1920−1932 jako kazatel v Železném Brodě. V roce 1932 přešel do Prahy, kde byl v průběhu 30. let u farního sboru Jednoty bratrské v Hálkově ulici. V roce 1936 se stal svobodným zednářem v lóži Pravda a svornost a také předsedou Ligy proti antisemitismu. V období nacistické okupace pobýval v exilu ve Velké Británii, kde pracoval jako přednosta studijního oddělení exilového ministerstva vnitra (1940−1945) a také zastával pozici mistra v zednářské lóži Jan Amos Komenský ve vyhnanství. Po okupaci působil v letech 1945−1947 jako kazatel Jednoty bratrské v Praze II a v květnu 1946 také vstoupil do Komunistické strany Československa (KSČ). Kvůli rozporům s vedením Jednoty bratrské opustil místo kazatele a v roce 1947 nastoupil zaměstnání vedoucího anglosaského oddělení na ministerstvu informací (1947−1950), v jehož rámci došlo později k jeho přeřazení do výtvarnického oddělení, kde zastával pozici tajemníka komise pro oficiální portréty. V roce 1951 byl jmenován ředitelem výstavního domu „U Hybernů“ v Praze, kde působil až do svého zatčení v červenci 1952. Záminkou pro jeho zadržení byly poválečné aktivity v rámci svobodného zednářství, kdy od roku 1947 působil jako velmistr Veliké národní lóže československé.
Dne 16. 2. 1954 byl odsouzen ke čtyřletému vězení. Trest si odpykával na Pankráci či ve Valdicích. V únoru 1955 byl podmínečně propuštěn na svobodu. Poté se živil jako učitel angličtiny a němčiny a překladatel z češtiny do angličtiny (přeložil např. Karafiátovy Broučky) a naopak. V roce 1963 byl rehabilitován.

Prameny

Archiv bezpečnostních složek - sb. Zvláštní vyšetřovací spisy (ZV), arch. č. ZV-167, sv. 1−2.

Národní archiv - sb. Správa sboru nápravné výchovy (SSNV), vězeňský spis Bohumila Vančury.

K dalšímu čtení

TOMEŠ, Josef a kol.: Český biografický slovník XX. století. III. díl Q–Ž. Praha – Litomyšl: Petr Meissner – Paseka, 1999, s. 421.
Narození:
2. 5. 1894
Dubá (okr. Česká Lípa)
Úmrtí:
6. 3. 1968
Praha
Člen KSČ:
Ano
Národnost:
česká
Manžel / manželka:
Marie Bervidová (1891)
Děti:
Bohumil (1922), Olga (1923)