Menu

Rudolf Viktorin

Technický úředník, živnostník, účastník protifašistického odboje, příslušník bezpečnostních složek.

Účast v procesech

1953, Oskar Valášek a spol.  |  Role: obžalovaný  |  odsouzen

Životopis

Po vychození nižší reálky v Hodoníně nastoupil v roce 1914 zaměstnání v továrně na zpracování tabáku, kde pracoval do roku 1915. V letech 1915−1916 zastupoval svého otce, který byl hajným, a poté narukoval do rakousko-uherské armády, v jejíchž řadách bojoval na ruské a italské frontě, odkud v závěru války zběhl. Po vzniku samostatného Československa (ČSR) absolvoval jednoletou obchodní školu a poté pracoval jako technický úředník u dřevařské firmy „Lignum“. V rámci pracovních povinností často měnil místa svého působiště, naposledy zakotvil v Žilině. Tam se také v roce 1927 osamostatnil a až do roku 1944 vedl obchod se dřevem a palivem (za války psán na jeho syna). Zároveň se v letech 1928−1938 angažoval v sociálnědemokratické straně. V srpnu 1944 se zapojil do Slovenského národního povstání, po jehož potlačení se ukrýval v ilegalitě. Téhož roku se stal také členem ilegální Komunistické strany Slovenska (KSS) a Slovenské národní rady (1944−1948). V únoru 1945 se dostal do Košic, kde byl na doporučení Gustáva Husáka zařazen k bezpečnostním složkám pověřenectva vnitra. V rámci formujícího se Sboru národní bezpečnosti (SNB) byl postupně Oblastním velitelem SNB v Košicích, zástupcem velitele pro střední Slovensko a přednostou odboru pověřenectva vnitra pro Bezpečnost. V roce 1947 dosáhl hodnosti plukovníka. V roce 1950 byl propuštěn a nastoupil místo oblastního ředitele národního podniku Dřevona v Bratislavě, kde působil až do svého zatčení v lednu 1952.
Rozsudkem ze dne 9. 12. 1953 byl společně s dalšími bývalými příslušníky slovenského represivního aparátu bezpečnostních složek odsouzen k 23 letům odnětí svobody za nepřátelskou činnost v bezpečnostních složkách. Vězněn byl v Ilavě, na Pankráci a v Leopoldově. V roce 1958 mu byl na základě revize trest snížen na devět a půl roku a dne 12. 6. 1959 byl podmíněně propuštěn na svobodu. V roce 1963 byl rehabilitován.

K dalšímu čtení

MEDVECKÝ, Matej: Za červené Slovensko. Štátna bezpečnosť a politické spravodajstvo na Slovensku v rokoch 1946–1948. Bratislava: ÚPN, 2011. MEDVECKÝ, Matej – SIVOŠ, Jerguš – JAŠEK, Peter. V stopách železného Felixa. Štátna bezpečnosť na Slovensku v rokoch 1945–1989. Bratislava: Ústav pamäti národa, 2012.
Narození:
13. 7. 1898
Hodonín
Úmrtí:

Člen KSČ:
Ne
Národnost:
slovenská, česká
Manžel / manželka:
Františka Poláková (1898)
Děti:
Lubomír (1921)