Jiří Vízek

Pocházel z rodiny velkoobchodníků. Po vychození pěti tříd obecné školy a sedmileté reálky s maturitou, studoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, již úspěšně zakončil v červnu 1939. V roce 1937 studium načas přerušil a nastoupil prezenční vojenskou službu, kde absolvoval také školu pro důstojníky v záloze. Po promoci pracoval jako koncipient v právnické kanceláři JUDr. Jana Sakaře a v roce 1944 se stal jeho společníkem. Dle svých slov se údajně taktéž zapojil v letech 1939−1941 do protinacistické rezistence s napojením na filozofa a sociologa doc. PhDr. Josefa Fischera (1891−1945), jenž byl jednou z ústředních postav odbojové organizace Petiční výbor Věrni zůstaneme. Po okupaci dále působil jako advokát a v letech 1945−1946 absolvoval jednoroční vojenský výcvik. Vedle toho se také začal politicky angažovat coby člen Československé sociální demokracie (ČSD). Krátce po únorovém komunistickém státním převratu v roce 1948 přestoupil z ČSD do Komunistické strany Československa (KSČ), a to ještě před jejím pozdějším sloučením se sociálními demokraty. V rámci KSČ působil v jedné z místních stranických buněk ve funkci kulturně-propagačního referenta, byl členem okresního sboru referentů a po dva roky učil v rámci „roku stranického školení“. Dne 1. 6. 1951 byl ustanoven vedoucím advokátní (právní) poradny na Praze 3.

Archiv bezpečnostních složek - sb. Ministerstvo národní bezpečnosti (MNB), arch. č. MNB-100, sv. 7.