Olga Vobrubová

Narodila se do rodiny majitele krejčovské živnosti. Po absolvování obecné a měšťanské školy si vzdělání doplnila jednoročním studiem rodinné školy. Poté pracovala v obchodě svého otce až do roku 1925, kdy se provdala za královéhradeckého úředníka Československých státních drah (ČSD) Leopolda Vobrubu, s nímž měla dva syny. Přijala roli ženy v domácnosti a v letech 1925 až 1931 žila s rodinou v Hradci Králové, kde její manžel pracoval u tamního ředitelství ČSD. Po jeho přeložení ze zdravotních důvodů poté žili v letech 1931‒1933 ve Velkém Šenově a v letech 1933‒1945 v Předměřicích nad Labem. V červnu 1945 se přestěhovali do Litoměřic, kde se Olga začala angažovat v místní politice za Československou stranu národně socialistickou (ČSNS), v jejíchž strukturách působila jako předsedkyně odboru žen. V letech 1946‒1947 byla taktéž přísedící u MNV v Litoměřicích a členkou tamní sociální komise. Po únorovém komunistické státním převratu v roce 1948 vystoupila z „obrozené“ strany československých socialistů a v následujícím období se angažovala ve finanční i jiné pomoci rodinám perzekvovaných členů národních socialistů. Dne 19. 9. 1949 byla zatčena Státní bezpečností (StB) a posléze obviněna z rozšiřování „protistátních“ letáků, ze spojení s „nepřátelským zahraničním agentem“ a z budování litoměřických „ilegálních struktur“ z bývalých členů ČSNS, napojených na Františku Zeminovou a Josefa Čuperu. Dle závěrů StB navíc „zpronevěřila“ peníze litoměřické organizace národních socialistů, které měly sloužit pro financování „nepřátelských aktivit“ (ve skutečnosti finance sloužily na podporu rodin postižených poúnorovými poměry). Ve vyšetřovací vazbě prodělala v průběhu roku 1950 mozkovou mrtvici, po níž se potýkala s vleklými zdravotními problémy.

Ve dnech 18.‒22. 7. 1950 stanula před senátem Státního soudu Praha jako obžalovaná v pětadvaceti členné skupině osob pojmenované jako „Václav Tichý a spol.“ Rozsudkem byla uznána vinou ze spáchání zločinů velezrady a vyzvědačství a odsouzena k 20 letům odnětí svobody. Trest si odpykávala ve věznicích v Litoměřicích a v Pardubicích, kde pracovala na „švadlárně“ a „pletárně“. Na přelomu 50. a 60. let byla coby „trvale nemocná“ a neschopná práce přeložena načas do Ilavy, později se vrátila do Pardubic. V průběhu druhé poloviny 50. let jí byla zamítnuta žádost o obnovu trestního řízení a i přes její vleklé zdravotní problémy se jí netýkala ani rozsáhlá amnestie pro politické vězně z počátku 60. let. Na svobodu byla podmínečně propuštěna dne 9. 7. 1963.

Archiv bezpečnostních složek - sb. Správa vyšetřování StB – vyšetřovací spisy (V), arch. č. V-2525 UL.

Národní archiv - f. Správa Sboru nápravné výchovy (SSNV), vězeňský spis Olgy Vobrubové.