Menu

Josef Vopařil

Dělník, zaměstnanec v pojišťovnictví, redaktor Národního osvobození a Zemědělských novin.

Účast v procesech

1950, Milada Šubrtová a spol.  |  Role: obžalovaný  |  odsouzen, 25 let vězení

Životopis

Po vychození obecné školy v Němčicích navštěvoval nižší gymnázium v Litomyšli, z něhož přestoupil na obchodní školu ve Vysokém Mýtě. Poté se živil chvíli jako dělník, načež se stal jednatelem pojišťovny a současně redaktorem českotřebovského listu Náš kraj. V roce 1933 se přestěhoval do Hradce Králové, kde pracoval ve filiálce pražské Republikánské lidové pojišťovny, a. s. V letech 1935–1937 prodělal vojenskou prezenční službu a poté se vrátil do pojišťovny, tentokráte do jejího pražského ústředí, kde působil až do konce roku 1939. Během nacistické okupace byl zaměstnán v pojišťovně Merkur. Po osvobození nastoupil koncem roku 1945 v tiskové službě Svazu národní revoluce (SNR) v Praze a od roku 1946 byl redaktorem periodika Národní osvobození. Po únorovém komunistickém státním převratu v roce 1948 se stal kandidátem Komunistické strany Československa (KSČ) a koncem roku byl nucen z důvodu zrušení Národního osvobození přejít do redakce Zemědělských novin. V prosinci 1949 byl zatčen Státní bezpečností, jejíž vyšetřovatelé mu posléze kladli za vinu „ilegální spolčení“ s někdejší vysoce postavenou političkou Československé strany národně socialistické (ČSNS) Antonií Kleinerovou, s níž se seznámil v roce 1945 v SNR. Bývalé poslankyni ČSNS měl údajně předat několik „špionážních zpráv“, které sepisoval pod pseudonymem „Ilja Brachtl“. Ve vyšetřovací vazbě byl podroben mučení a na Štědrý den 1949 se neúspěšně pokusil o sebevraždu. Jeho neštěstí bylo posléze znásobeno ještě tím, že mu během pobytu ve vazbě zemřel asi půlroční, druhorozený syn Jiří.
Josef Vopařil byl odsouzen 27. 7. 1950 v jedenácti členné skupině souhrnně pojmenované jako „Milada Šubrtová a spol.“ k 25 letům vězení. Trest si odpykával na Mírově a poté v tzv. nápravně pracovních táborech při uranových dolech na Jáchymovsku a Příbramsku. Propuštěn byl v květnu 1960 v důsledku amnestie prezidenta republiky. V rámci rehabilitačního řízení koncem 60. let přiznal svoje kontakty s Antonií Kleinerovou i předávání zpráv pod pseudonymem Brachtl. Zcela však popřel, že by se v nich jednalo o údaje „špionážního charakteru“.

Prameny

Archiv bezpečnostních složek - sb. Správa vyšetřování StB – vyšetřovací spisy (sb. V), a. č. V-6139 MV, sv. 2.

Národní archiv - sb. Správa Sboru nápravné výchovy, vězeňský spis Josefa Vopařila.

K dalšímu čtení

KAPLAN, Karel: Druhý proces Milada Horáková a spol. – rehabilitační řízení 1968–1990. Praha: Karolinum, 2008, s. 463–466.
i
Narození:
15. 11. 1913
Němčice (okr. Pardubice)
Úmrtí:

Jiné varianty jména a přezdívky:
Ilja Brachtl
Člen KSČ:
Ano
Národnost:
česká
Manžel / manželka:
Miroslava Slezáková (1921)
Děti:
Tomáš (1946), Jiří (1950)