Valerie Vrabcová

Po vychození obecné a měšťanské školy si udělala košikářský kurz a stala se odbornou učitelkou na Státní košikářské škole v Mělníce, kde ve funkci správce působil její otec. Učitelskou dráhu zanechala v roce 1921, kdy se provdala za Karla Vrabce, disponenta vinařské firmy Viktorin v Mělníce. V roce 1926 si společně založili obchod s galanterním zbožím v Opavě. V důsledku záboru pohraničních území a oblastí s převahou německého obyvatelstva po neblaze proslulé mnichovské dohodě z konce září 1938, byli s manželem nuceni se ze slezské metropole přestěhovat do Přerova. Coby sportovně založená žena a někdejší náčelnice Sokola, se zásadní měrou zasloužila o rozvoj místní ženské atletiky. Během okupace se stala náčelnicí středomoravské župy ČAAU a přerovské atletice se věnovala také v poválečném období. Díky jejím organizačním i trenérským schopnostem, získaly místní ženy ve čtyřicátých letech v různých věkových kategoriích čtyřicet mistrovských titulů a tři tituly družstev. Po okupaci se Valerie Vrabcová přestěhovala se synem Milánem (manžel zemřel v roce 1944) zpět do Opavy, kde si zřídila obchod s galanterií a sportovním zbožím. Vedle toho se taktéž začala politicky angažovat, stala se členkou ČSNS, v níž působila ve funkci opavské krajské důvěrnice a posléze i coby členka Ústředního výkonného výboru. Angažovala se také v dalším společenském životě, např. jako zemská náčelnice hasičstva či coby vedoucí ženských skupin Křesťanského sdružení mladých žen (Young Women's Christian Association – YWCA). Po únorovém komunistickém státním převratu byla zatčena Státní bezpečností dne 16. 12. 1949 a později obviněna z toho, že na pokyn čelných funkcionářů předúnorové ČSNS údajně organizovala „ilegální skupiny“ na Opavsku a pro „západního agenta“ sbírala „špionážní“ informace.

Ve dnech 14.–15. 7. 1950 stanula v Olomouci před senátem Státního soudu Praha – oddělení Brno v devíti členné skupině osob souhrnně pojmenované jako „Valerie Vrabcová a spol.“ Jedním ze spoluobžalovaných byl také její syn Milán. Valerie Vrabcová byla odsouzena pro zločiny velezrady a vyzvědačství k 25 letům odnětí svobody (její syn dostal 12 let). Trest si odpykávala ve věznicích v Olomouci, Novém Jičíně a Pardubicích. Propuštěna byla na základě amnestie prezidenta republiky v květnu 1960, načež se odstěhovala k rodině do Mělníka. Později bydlela v pražských Holešovicích a pracovala jako pomocná dělnice (resp. myčka nádobí) v automatu „U veletrhů“. Koncem roku 1968 podala návrh na zahájení přezkumného řízení dle zákona o soudní rehabilitaci, vzhledem k politickým poměrům po invazi vojsk Varšavské smlouvy a nastupující tzv. normalizaci, však vzala svůj návrh v roce 1972 zpět. Rehabilitována byla až po své smrti a po pádu komunistického režimu dne 6. 9. 1990.

Archiv bezpečnostních složek - sb. Správa vyšetřování StB (sb. V), a. č. V-2534 OV. sb. Historický fond StB (f. H), a. č. H-73.

JIRKA, Jan: Valerie Vrabcová, zakladatelka slávy přerovské atletiky žen. In: Sborník Státního okresního archivu v Přerově. Přerov: SOkA Přerov, s. 65–68.