Václav Wagner

Narodil se do rodiny vrchního komisaře finanční stráže v rumunském Câmpulungu. Když jeho otec v roce 1899 zemřel, přestěhoval se s matkou do Pacova u Tábora, kde v roce 1904 vychodil obecnou školu. Poté navštěvoval Vyšší gymnázium v Táboře, na němž maturoval v roce 1912. Následovalo studium dějin umění a klasické archeologie na české Karlo-Ferdinandově univerzitě, které dokončil složením rigorózní zkoušky v roce 1917. Již v průběhu studií, i krátce po nich, působil jako pomocník v několika institucích — Waldesově muzeu, knihovně Archeologického ústavu apod. V roce 1919 nastoupil do nově zřízeného SPÚ, s nímž spojil svoji budoucí profesní kariéru. Vedle toho také od roku 1921 přednášel o ochraně památek na Ústavu pro dějiny umění Filozofické fakulty Univerzity Karlovy (kurzy vedl v letech 1921−1939, 1945−1949). Stal se také členem několika spolku zaměřených na ochranu památek – např. Klub Za starou Prahu. Jeho odborná práce se zaměřila na metodologii věnovanou památkové péči, na středověkou architekturu, regionální památky (zejm. na Táborsku) či na barokní umění. V období nacistické okupace se v letech 1940−1942 stal přednostou SPÚ, poté v něm do konce války působil jako zástupce přednosty. V poválečné době se v důsledku osobních i profesních antipatií dostal do konfliktu s některými svými kolegy, zejména s předsedou Národní kulturní komise Zdeňkem Wirthem (1878−1961), což po únorovém komunistickém převratu v roce 1948 znamenalo jeho pád. V březnu téhož roku byl zbaven funkce přednosty SPÚ, jímž se opětovně stal v poválečné době. Dne 16. 8. 1949 byl zatčen Státní bezpečností, jež mu kladla za vinu spojení s tajemníkem Československé strany lidové JUDr. Bedřichem Hostičkou a spoluúčast na pomoci k útěku do zahraničí několika osobám, včetně pozdější údajné pomoci agentu americké zpravodajské služby.

Dne 10. 10. 1950 byl odsouzen Státním soudem v Praze ve čtyřčlenné skupině pojmenované souhrnně jako „Dr. Václav Wagner a spol.“ pro velezradu a vyzvědačství k 16 letům odnětí svobody. Ve výkonu trestu byl na Mírově a v Leopoldově, k jeho propuštění došlo s podlomeným zdravím koncem 50. let. Závěr života strávil ve slepeckém ústavu na Smíchově.