Jiřina Zábranová

Základní školní vzdělání absolvovala v Budíkově a v Humpolci, načež od září 1918 navštěvovala soukromý učitelský ústav řádu sv. Voršily v Kutné Hoře. Po dokončení studia v roce 1922 pracovala jako učitelka na obecné a měšťanské škole v Herálci, dále na obecných školách v Čejově, ve Větrném Jeníkově či v rodném Budíkově. Po dlouholeté známosti se v roce 1930 provdala za učitele Emanuela Zábranu, s nímž měla syna Jana (1931–1984), jenž se později stal známým spisovatelem, básníkem a překladatelem. Společně s manželem zaváděli nové učební postupy do školní výuky a výrazným způsobem se zapsali do kulturního a spolkového dění v Humpolci, kde Zábranová v letech 1933−1939 působila na měšťanské škole. Zájem o věci veřejné ji přivedl do politiky – v roce 1934 se stala členskou Československé strany národně socialistické (ČSNS), v níž později působila jako jednatelka v humpolecké stranické organizaci. Vedle toho se také angažovala v ženském emancipačním hnutí, díky čemuž se poznala s vrcholnou představitelku ČSNS bojující v meziválečném období za zrovnoprávnění žen − Miladu Horákovou. V důsledku nacistické okupace byla koncem roku 1939 nucena opustit učitelské místo a nadále působila jako „žena v domácnosti“. Nadále se však aktivně věnovala veřejnému a kulturnímu dění v Humpolci. Po válce se opětovně živila jako učitelka na měšťanské škole i gymnáziu v Humpolci a také působila jako okresní knihovnická inspektorka. Vedle toho byla v letech 1945−1948 členkou Zemského národního výboru v Brně, kde se angažovala ve školské a kulturní komisi. S nástupem komunistů k moci po únorovém státním převratu v roce 1948 byla coby členka a funkcionářka ČSNS společně s manželem tzv. vyakčněna ze všech veřejných funkcí a propuštěna z učitelského místa na měšťance v Humpolci. Dne 8. 11. 1949 došlo k jejímu zatčení Státní bezpečností. O dva roky později byl zadržen taktéž její manžel Emanuel.

Dne 28. 7. 1950 byla během „vykonstruovaného procesu“ odsouzena ve skupině jedenácti osob souhrnně pojmenovaných jako „Karel Karásek a spol.“ pro trestné činy velezrady a vyzvědačství k 18 letům odnětí svobody. Trest si odpykávala převážně v pardubické ženské věznici, kde během výkonu trestu trpěla vážnými zdravotními problémy (např. ledvinovými kolikami). Z vězení se vrátila díky květnové amnestii v roce 1960 (propuštěn byl také její manžel) s podlomeným zdravím a krátce nato ji stihla první mrtvice. Po částečném zotavení žila z mizivého invalidního důchodu a z příležitostných brigádnických prací (např. účetní). Ve druhé polovině 60. let napsala knihu svých pamětí nazvanou „Ohlédnutí“.

Archiv bezpečnostních složek - sb. Správa vyšetřování StB – vyšetřovací spisy (V), arch. č. V-6301 MV, sv. 46

Národní archiv - sb. Správa Sboru nápravné výchovy (SSNV), vězeňský spis Jiřiny Zábranové.

Prague.eu: Zvonili jsme za Jiřinu Zábranovou (online, cit. k 1. 2. 2025): https://prague.eu/cs/2024/04/02/zvonime-za-jirinu-zabranovou18-4-2024-v-1500/ ZÁBRANA, Jan: Celý život. Výbor z deníků 1948/1984. Vyd. 3. Praha: Torst, 2001. ZÁBRANOVÁ, Jiřina: Ohlédnutí. Praha: Torst, 1994.